Proč jsme vlastně válčili

Kdo vlastně vyhrál druhou válku v Perském zálivu? Banální dotaz měsíc po pádu Bagdádu. Jenže úplná odpověď není tak jednoznačná. Spojenci pod vedením Ameriky sice vojensky zvítězili mnohem dříve a s mnohem menšími ztrátami (i civilními), než se očekávalo, už organizují obnovu Iráku, ale jedna z hlavních otázek zůstává stále nezodpovězena: Kde jsou Saddámovy zbraně hromadného ničení? Vždyť válka měla poskytnout jistotu o jejich zásobách, udělat tečku za jejich hrozbou i za neschopností OSN biologické a chemické zbraně odhalit, leč zatím to vypadá ve stylu kde nic, tu nic. A pokud americká armáda nebyla o nic úspěšnější než zbrojní inspektoři světové organizace, neměli nakonec pravdu ti, kteří sázeli na mandát OSN? Nevítězí pak právě oni v souboji argumentů? Zdá se, že nikoli, ale zápas na této frontě potrvá podstatně déle a není tak mediálně vděčný jako třeba svržení sochy Saddáma Husajna. Jedno je však téměř jisté už dnes: až se bude Amerika připravovat na příští preventivní válku, dá si mnohem více námahy s jejím jednoznačným zdůvodněním.

Hledá se kouřící zbraň

Nejprve budiž řečeno zcela jasně, že druhá válka v Zálivu skončila úspěšně – odstranila režim, který skoro čtvrtstoletí ohrožoval vlastní občany i celý region, její rychlý konec přispěl k rekonstrukci palestinské vlády a posunu ve Svaté zemi, Indie a Pákistán míří opět ke smíru… Suma sumárum: bilance…