V souvislosti s prezidentskými volbami se už na obzoru rýsuje velký otřes, o němž se zatím málo píše a mluví. Svým významem je přitom bez přehánění srovnatelný se střídáním na Pražském hradě. Nejde totiž o nic menšího než Ústavní soud, mocnou instituci, která má na život v zemi stejný vliv jako politici, ovšem u občanů se těší nepoměrně větší vážnosti. V červenci vyprší funkční období desítce z patnácti soudců, v listopadu skončí jedenáctá soudkyně, v dubnu 2004 dvanáctý člen sboru. Někteří mohou být jmenováni znovu, stejně tak ale Ústavní soud může zažít kompletní obměnu. Pak mohou nastat věci dnes nepředstavitelné. Například že by Ústavní soud hromadně rušil stíhání komunistických zločinů.
Bez pojistky
Brněnský ústavní dvůr vznikal v částečné inspiraci americkým Nejvyšším soudem – převzal například princip, podle nějž soudce jmenuje prezident se souhlasem Senátu (nebo že soudci, kteří nesouhlasí s rozhodnutím většiny, mohou svůj odlišný názor publikovat; to také není v Evropě samozřejmost). Nad dnešní českou situací ale Američan zakroutí hlavou: důležitou vlastností nejvyšší instance je přece její kontinuita, proto málokterý americký prezident měl v historii šanci dosadit víc než dva tři nejvyšší soudce. Proto také Supreme Court po celá desetiletí setrvává na svých právních názorech (ať už jsou jakékoli). Když se třeba v roce 1896 usnesl v případu Plessy vs. Ferguson,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
