Respekt publikoval pod názvem Univerzita není montážní hala (č. 1/2003) zamyšlení Roberta Holmana nad úrovní zdejší výuky vysokoškolské ekonomie. Čtenář nad jeho textem nabude dojmu, že tato úroveň odpovídá stavu, který ve světě panoval někdy před dvaceti roky. Považujeme proto za nutné vyjádřit se k některým jeho tvrzením. Jako garanti výuky makroekonomie na bakalářském a inženýrském stupni VŠE pak zejména k těm, které se týkají tohoto oboru.
Bez standardů to nejde
V prvé řadě je na zmiňovaném textu problematická definice standardů coby údajné “instrukce, co a jakým způsobem učit”. Standardy našich předmětů totiž především vymezují požadavky na znalosti studentů. K čemu je něco takového potřeba, je docela dobře možné ilustrovat na příkladu výuky makroekonomie na bakalářském stupni, kterou v každém semestru absolvuje na 2000 studentů: předmět vyučuje patnáct učitelů a celkem dvacet vyučujících ze tří různých kateder jej pak zkouší. Obvyklou praxí přitom je, že jiní učitelé přednášejí a vedou cvičení a jiní zase udělují zápočty a zkouší. Je překvapivé, že jsme se za těchto okolností a po mnoha nepříjemných nedorozuměních rozhodli vypracovat podrobný přehled požadavků, které vyučující může a má po studentovi vyžadovat?
Kromě toho jsou standardy navíc potřebné také kvůli koordinaci výuky na obou stupních školy a rovněž kvůli uznávání předmětů na jiných školách.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
