“Každých několik století dochází v západní civilizaci k náhlé transformaci. Během několika desetiletí společnost nově uspořádá svůj postoj ke světu, své základní hodnoty; sociální a politickou strukturu, umění i klíčové instituce. A o padesát let později tady máme nový svět,” napsal sociolog Petr Drucker v roce 1993. A pokračoval způsobem, který známe z mnoha statistik a úvah: momentálně se nacházíme přesně v tomto bodu vývoje – kdy se zásadním způsobem mění téměř všechno, nač se podíváme – socialismus, kapitalismus, počet lidí, jejich věková struktura, umění, styly vládnutí, a dokonce i to počasí a počet druhů v deštném pralese. Jenže jak připomněl filosof Alfred N. Whitehead, když napsal, že “hlavní pokrok civilizace sestává z procesů, které tuto civilizaci téměř zničí”, každá změna je vykoupena růstem nestability.
Klišé naší doby
Zemědělství dnes přispívá v Evropě ke tvorbě 3 % HDP, výroba vytváří dalších 22 %. Zbylé tři čtvrtiny připadají do kategorie označované jako služby. Vyrábím-li ale mikročipy, pak okolo 70 % nákladů spolyká výzkum, u léčiv to je až 90 % nákladů; při výrobě automobilů představují montážní práce jen 20–30 % jeho ceny. Co tedy prodávám – věc, anebo službu? Služba a produkty se těžko oddělují a statistiky se dají číst zcela protichůdně. Chtělo by se dokonce říci, že paradox je klišé naší doby: vždyť krom…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu