Můj čas je houbař

Souborné dílo Petra Kabeše, vydávané nakladatelstvím Atlantis od roku 1998, uzavřel loni na podzim čtvrtý svazek s názvem Těžítka, ta těžítka. Zatímco předchozí tři knihy v podstatě sledovaly chronologii básníkovy tvorby, závěrečný svazek je časově překrývá a shrnuje texty zvláštního rázu, které vznikaly souběžně s básněmi od první poloviny šedesátých let minulého století bezmála po současnost. O tom, že titul vyvolal živý zájem kulturní veřejnosti, svědčí třetí místo ve vánoční anketě Lidových novin Kniha roku 2002.

Jádro knihy, jak napovídá i název, tvoří komponovaná sbírka stručných záznamů, výroků, citátů, fragmentů a ojedinělých veršů Těžítka, která vznikala několik desetiletí a samostatně byla vydána už před osmi lety, kdy získala Cenu Nadace Českého literárního fondu za poezii. Předchází jí dosud nevydaný soubor básní v próze z let 1969–1974 nazvaný Obehnán deštěm jako ostnatým. Na konec knihy zařadil autor do oddílu Těšítka texty, které mu dedikovali přátelé. Básnicky exkluzivním charakterem se k nim hlásí i závěrečné Zlomky a skici (k) Petru Kabešovi – místo doslovu Miloslava Topinky. Vskutku nejde o doslov, ale spíš o Topinkovu vlastní konfesi, jejíž mnohomluvnost podivně kontrastuje s krajní sevřeností Kabešovy poetiky.

Ozvěny v pralese

Při letmém listování by se hlavní část knihy mohla jevit jako sbírka původních či citovaných aforismů s celkem…