Jestliže některý státní úřad někdy rozumně rozhodne, ještě to bohužel nemusí znamenat, že to i rozumně zdůvodní. Zhruba toto si lze pomyslet při četbě verdiktu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k případu “SuperČEZ”. Klíčové a možná nejdůležitější rozhodnutí v dosavadní historii českého antimonopolního regulátora bylo zveřejněno už počátkem prosince. Kompletní zdůvodnění prosáklo mezi odbornou veřejnost až nyní. A není to radostné čtení.
Kdepak privatizace
Jen ve stručnosti, co bylo zatím známo. Úřad sice povolil plán Zemanovy vlády na propojení ČEZ s osmi regionálními distributory elektřiny, ale přidal tři podmínky, jež musí být do roka splněny. Za prvé: ČEZ prodá podíly ve třech distributorech, v nichž mu fúze zajišťovala jen menšinový podíl (Pražská, Jihočeská a Jihomoravská energetika). Za druhé: prodá státu svých 34 % ve firmě ČEPS, která spravuje přenosovou soustavu. A za třetí a především: musí se zbavit libovolného z pěti distributorů, v nichž získává většinový podíl. Na tyto podmínky šéfové ČEZ reagovali velmi podrážděně – úřad tedy očividně mířil správným směrem.
Z písemného třístránkového rozhodnutí nyní vyplývají ještě některá upřesnění. Doslova se zde například píše, že ČEZ nesmí akcie distributorů prodat žádnému subjektu, jejž ovládá nebo v němž má podíl, ale musí si vybrat subjekt, který “prokáže schopnost udržet a rozvíjet činnost příslušné regionální společnosti”. Výslovně se pak zde…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu