Dejme šanci válce

Nic nemůže soudnému člověku připadat stupidnější než nápad bombardovat celou jednu zemi jen proto, aby z jejího čela odešel člověk, který by možná mohl v budoucnu ohrozit bezpečnost světa. Jak by mohlo potření nějaké takové dost teoretické hrozby ospravedlnit byť jen jednu civilní oběť? I ten, komu se z principu příčí dávat za pravdu pacifistům, musí uznat, že jejich slova v případě Iráku zavánějí dost silným opodstatněním. Zvláště pak když se sám do Iráku vydá, jak to učinil před pár dny i autor těchto řádek, a zjistí, že tam nežije jen Saddám Husajn a jeho generálové, ale spousta normálních lidí, kteří rozhodně nepřemýšlejí o tom, jak zničit Ameriku, a kteří návštěvníka přátelsky uvítají a zahrnou jej pohostinností.

Přesto tu je drobná otázka, s níž tato argumentace jaksi nezamete. Copak je možné, že se Washington v případě Iráku tak fundamentálně mýlí?

Casus belli

Spojené státy jsou mocností, která už kvůli svému postavení nasekala v moderních dějinách mnoho tragických chyb, přesto se však v klíčových okamžicích dokázala postavit na správnou stranu. Evropu třikrát zachránila před zničením – ne-li čtyřikrát, pokud k nasazení v první, druhé a studené válce připočteme likvidaci režimu Slobodana Miloševiče. Také pro Izrael, kam se uchýlila spousta Židů po holocaustu, je Amerika jedinou opravdovou zárukou jeho existence, to jí však nebrání v tom, aby nepodpořila…