Nasadit sílu mělo smysl

Poprvé od neúspěšného mírového procesu, zahájeného v norském Oslu zhruba před deseti lety, se objevila šance na poctivě míněný dialog mezi izraelskými a palestinskými představiteli. Příčiny jsou dvě a úzce spolu souvisejí: americké vítězství v Iráku a neústupný odpor Izraele vůči palestinským atentátům. Obojí potvrdilo, že ustupovat diktátorům a teroristům je nejen morálně pochybené, ale i politicky neúčinné. Obojí navíc Palestincům a celému arabskému světu vyslalo signál, že končí doba, kdy se dalo vydírat terorismem. Dokladem nové reality je nástup abú Mázina do funkce premiéra palestinské samosprávy.

Abú Mázin: žádný ideál

Popírač holocaustu a rigidní ideolog abú Mázin není žádným ideálním mírotvůrcem. Svou doktorskou práci z moskevské univerzity ze 70. let postavil na sovětské lži o „nacisticko-sionistickém“ spolčení ve světě: opakoval v ní tvrzení neonacistů a ultralevičáků, že Židé nafukují počty zavražděných při holocaustu. Dnes se abú Mázin zarytě odmítá bavit o klíčovém ústupku, jejž budou muset Palestinci nabídnout výměnou za území – aby přestali požadovat návrat svých uprchlíků do Izraele v jeho hranicích z doby před šestidenní válkou v roce 1967. Takový návrat by zásadně proměnil národnostní složení židovského státu: podle drtivé většiny izraelských Židů by vedl přímo k „demografické destrukci“.

Proti těmto výhradám stojí fakt, že…