Loni v prosinci odešel Václav Klaus neochotně z čela ODS a zůstal pouze „čestným předsedou“. Vyvstala tak naděje, že si nejsilnější parlamentní strana pomalu vydechne a začne po letech něco smysluplného tvořit. Naději prohluboval fakt, že nový šéf Mirek Topolánek byl zvolen proti Klausově vůli jako „reprezentant regionů“ – myšleno těch politiků, jimž se nelíbilo, že se stranická strategie formuluje jen v poslaneckém klubu a v Klausově kanceláři. „Nová“ ODS ale s emancipací od nynějšího prezidenta daleko nedošla. Pořád za ni mluví především staré známé tváře.
Nejen to řvaní a štěkání
Občanští demokraté se v přístupu k vládě řídí pravidlem „nulové tolerance“. V praxi to znamená hlavně řečnění v parlamentu nebo v Sedmičce v televizi Nova. Tvrdá kritika je jistě lepší než neprůhledný smluvní svazek s ČSSD, ale přesto se nelze ubránit dojmu, že jde o velmi jednoduchou opoziční „práci“ – a také trochu o pokrytectví. Například minulý týden ve sněmovně vznikla vyšetřovací komise k dálnici D47: ODS napadá ČSSD za skandální zakázku bez výběrového řízení a žádá odstoupení všech současných členů kabinetu, kteří zasedali i v předchozí vládě. Jako obvykle občanští demokraté „zapomněli“, že Zemanova vláda mohla své podivné korupční postupy provozovat díky tomu, že ji ODS s Klausem v čele držela u moci a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
