Začátkem jara tohoto roku zveřejnil americký Gallupův ústav průzkum na téma, jak Českou republiku vnímá okolní svět. Výsledek mnohé potěšil – vyplývá z něj totiž, že vůbec největší ohlas v zahraničí má naše kultura. Přes dva tisíce respondentů z pětadvaceti zemí jmenovalo obvykle jako nejznámější Čechy kromě bývalého prezidenta a spisovatele Václava Havla také Milana Kunderu, Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetanu. Mezi nejznámější tuzemské „události“ se pak hned vedle loňských povodní zařadily karlovarský filmový festival a hudební přehlídka Pražské jaro. Osvědčenou vývozní značku si zdá se uvědomila i nová česká vláda, když se loni ve svém programovém prohlášení zavázala přispívat na kulturu částkou „ve výši obvyklé v zemích Evropské unie“. Slib ale neplní.
Dlouhodobý cíl
„Peníze nám chybí doslova všude,“ říká ministr kultury Pavel Dostál, „nemáme na granty pro živé umění, v oblasti památkové péče nám chybí třicet miliard a platy zaměstnanců v našich příspěvkových organizacích, jako je například Národní muzeum, jsou směšné.“ K nářkům má ministr dobrý důvod: jeho úřad totiž letos hospodaří s 6,15 miliardami korun, což po odečtení příspěvku církvím znamená, že Česká republika dává do své kultury 0,6 % státního rozpočtu. A v zemích Evropské unie, kterým se vláda zamýšlela vyrovnat, je to průměrně jedno procento. „Pan…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
