Známkujte školy, ne děti

Desetiletého Tobiáše zajímají naši prezidenti. Ví o nich víc než většina jeho vrstevníků. Má rád Masaryka a Havla, prohlíží si jejich fotky, vystřihuje obrázky. „Není to žádný knihomol, ale o prezidentech nebo třeba o zkáze Titaniku si vždycky něco rád přečte sám od sebe,“ říká jeho otec. Právě na naší hlavě státu však Tobiáš nedávno pohořel. „Kdo je náš prezident?“ zněla jedna z otázek testu všeobecného přehledu u přijímacích zkoušek na gymnázium. „Václav Havel,“ napsal ztrémovaný hoch bez dlouhého přemýšlení. „Bylo mi ho líto,“ říká otec. „Zkazil jistě i jiné věci, ale tahle chyba ho zvlášť mrzela.“ Do gymnaziální lavice Tobiáš příští rok nezasedne.

Dnes jde o všechno

Jeden střípek z mozaiky mnoha podobných zážitků letošního 14. dubna ukazuje, jak vykolejený je u nás přechod dětí ze základních na střední školy. „Včera děti rozhodovaly o své budoucnosti,“ hlásaly noviny o den později a jiné dodávaly: „U většiny z nich šlo o první vážnou životní zkoušku.“ Reportér z Budějovic popisoval: „Stovky mladých tváří pobledlých napětím. Tak vypadalo včerejší ráno ve městě.“ Děti se do mikrofonů svěřovaly: „Mám trému, docela velikou.“ Matky před školou se přiznávaly: „Musela jsem si vzít dovolenou, stejně bych celý den na nic jiného nemyslela.“

Celonárodní hysterie…