Obrat „hlava 22“ se stal zejména v angličtině součástí jazykového povědomí. Dokonce i ti, kteří stejnojmenný román nikdy nečetli, jej běžně používají pro označení situací, kdy si byrokratický aparát pohazuje s jedincem a vodí jej v začarovaném kruhu od jednoho paragrafu k druhému. Autor Hlavy XXII, americký spisovatel Joseph Heller, by se ve čtvrtek 1. května dožil osmdesátin.
Hellerův románový debut spatřil světlo světa v roce 1961. Až na několik výjimek byly první ohlasy spíše rozpačité: našli se sice kritikové i spisovatelé (třeba Norman Mailer), kteří jej označovali za nejlepší americký román inspirovaný druhou světovou válkou, ovšem jiní (a těch bylo víc) ho vnímali jako sice zajímavý pokus o komedii, nicméně v posledku nudné čtivo. Autor čerpal ze svých válečných zkušeností, kdy sloužil jako letec v oblasti Středozemního moře a absolvoval na 60 letů. Sám později říkal, že zhruba do čtyřicátého letu se nebál – natolik dokonale se ztotožnil s hollywoodským obrazem neohroženého hrdiny. Strach přišel až s prvními nepřátelskými zásahy. A strach má i hrdina Hellerova románu, který se všemožně snaží boji vyhnout. Právě to udělalo asi největší dojem na čtenáře v 60. letech: román začal najednou být vnímán nikoli jako popis druhé světové války, ale jako kniha o probíhající válce ve Vietnamu, kterou tolik mladých Američanů odmítalo.
Po Hlavě XXII napsal Joseph Heller řadu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
