Vlak na první koleji

Pokud chce člověk odjet v pátek ven z Prahy vlakem, měl by mít dost času a pevné nervy. Z osmi pokladen na Hlavním nádraží bývají otevřeny dvě a u každé z nich čeká dlouhá fronta. „Víc nás tady není,“ zní odpověď nevrlé pokladní na žádost, aby povolala další kolegy. Trochu nečekané u kolosu s 85 tisíci zaměstnanci, ovšem běžná situace pro každého, kdo v Česku cestuje po železnici. Možná nic jiného nepřipomíná zašlá 80. léta víc než právě prostředí v nádražních halách či železničních vagonech. Neochotu, lhostejnost a vůbec celkovou nepřívětivost Českých drah je skoro už trapné připomínat. Všichni cestující, kteří se ještě nenechali úplně otrávit a pořád jezdí vlakem, se však možná už brzy dočkají odměny.

Kup si bagetu a jeď

Napříč Evropou nyní probíhá kampaň představující železnici jako dopravu 21. století. To není přehnané. Nové vlaky jezdí rychleji než auta, nezastaví je žádné dopravní zácpy a až na extrémní výjimky jim nevadí žádné počasí. Navíc se v nich člověk dostane bez problémů až do center měst, což v případě aut už obvykle není možné. Díky počítačům a mobilům lze ve vlacích – na rozdíl od aut – pracovat. Kromě letadel a lodí jsou vlaky nejbezpečnější dopravou a pasažéra může hřát dobrý pocit z toho, že nezatěžuje přírodu.

Česká železnice, největší státní podnik, si ještě třináct let od zhroucení komunismu zachovává většinu zlozvyků, které nastřádala v minulosti. I přes konkurenci aut či autobusů projevuje…