Dlouhé uši poručíka Hrnčíře

„Mrkejte! Nedívejte se tak upřeně! A žádný magnetofon ani zapisování!“ Přesně takhle vypadá setkání se zástupcem ředitele úseku bezpečnosti polostátní firmy Telecom Lubomírem Hrnčířem. Muž, přes kterého dnes zdejší policie a tajné služby organizují většinu odposlechů v zemi, a jehož rukama tak procházejí nejcitlivější data, je na schůzce viditelně nervózní. Nelíbí se mu totiž otázka, zda náhodou nebyl příslušníkem komunistické rozvědky a zda před listopadem na stážích nevyučoval v Libyi příslušníky Kaddáfího bezpečnostních složek. „Ani netušíte, do jaké hry se pouštíte,“ říká místo odpovědi Hrnčíř. „Jestli nepřestanete šťourat, můžou se na vás a na vašeho kolegu Spurného objevit kompromitující informace.“

V pět na hřišti

Dva zaměstnanci Telecomu – Lubomír Hrnčíř a jeho šéf Tomáš Boubelík – mají kompletní přehled o tom, kdy bude kdo v Česku odposloucháván, jaké má číslo a jestli se na něj napíchli policisté, BIS nebo vojáci. V praxi to znamená, že Hrnčíř může – kdyby chtěl – z rukávu vysypat třeba detaily telefonátu ministra vnitra Stanislava Grosse (ČSSD) se známým podnikatelem Andrejem Babišem, kterého BIS kvůli jeho podezřelým podnikatelským aktivitám údajně sledovala. Nebo okolnosti odposlechů bývalého Kavanova ministerského sekretáře Karla Srby a jeho kompliců. A spousty další věcí. Tyto informace mají velkou cenu – buď se jimi dají přímo vydírat lidé, nebo na nich může být…