Pianista v Africe

„Jestli existuje spravedlnost, tak tenhle film musí vyhrát Oscara,“ prorokoval německému snímku Nikde v Africe recenzent deníku Wall Street Journal. Nemýlil se a soška za nejlepší zahraniční film letos po 24 letech opravdu putovala do Německa. V některých rysech se snímek režisérky Caroline Link podobá jinému letošnímu oscarovému vítězi – Pianistovi Romana Polanského. Především oba vznikly na základě skutečného příběhu ze 2. světové války. Nikde v Africe ovšem zdaleka neukazuje takové drama jako osud uprchlíka z varšavského ghetta – tříčlenné židovské rodině se tu naopak peklo holocaustu podaří přežít v africkém exilu. Nejde o život, ale o to, jak se odpoutat od minulosti a začít znovu v cizí kultuře. Film, natočený podle autobiografické knihy Stefanie Zweig, má tento čtvrtek premiéru i v českých kinech.

Hlavně vzít porcelán

Polaritu dvou světů – civilizovaného Německa, které zešílelo, a primitivní Afriky, jež nabízí exotické, ale nejisté útočiště, film otevírá hned v úvodu pomocí barevných kontrastů. Zatímco holčička Regina (alter ego Stefanie Zweig) vzpomíná na dětství, na plátně se střídají modře chladné výjevy ze zimní koulovačky v jejím rodném Leobschutzu se sluncem prozářenou krajinou v Keni. Realita ovšem takhle barevně jednoduchá nebude.

Reginin otec, právník Walter Redlich, patří k prozřetelnějším Židům, kteří rozeznali blížící se katastrofu, a ještě před Křišťálovou nocí se mu podařilo emigrovat. V…