Alího svatyni v jihoiráckém Nadžáfu, jedno z nejposvátnějších míst šíitské větve islámu, potřísnila minulý čtvrtek krev dvou duchovních, imáma Haidára Al Kalidárího a ajatolláha Abdula Madžída Al Chújího. Dav je ubodal k smrti. Nad žádnou ze zpráv nemohl člověk lépe vystřízlivět poté, co v přenosu sledoval, jak emotivně se otáčí list dějin a obávaný bagdádský režim se hroutí jako domeček z karet.
Imám Al Kalidárí byl Husajnovým aparátčíkem, členem strany Baas, správcem nadžáfské svatyně, prostě šíitským kolaborantem právě toho režimu, který šíity, již tvoří 60 % iráckých obyvatel, dlouhá desetiletí utlačoval a kvůli němuž musel druhý ubodaný, Abdul Madžíd Al Chújí, před dvanácti lety uprchnout do zahraničí. Tenkrát na jaře 1991 totiž propukla v Nadžáfu – v návaznosti na iráckou porážku ve válce v Zálivu – protirežimní rebelie. Američané ji však nepodpořili, takže Husajnovy gardy mohly povstání rozdrtit a domácím vězením zpacifikovat i Al Chújího otce, jenž rebelii uvítal. Velký ajatolláh Abdul Kásim Al Chújí, tehdy nejvyšší autorita iráckých šíitů, rok poté zemřel, uvězněn ve svém domě.
Jeho syn Abdul Madžíd se usídlil v Londýně, zakládal po světě náboženské školy a prosazoval myšlenku, že by v islámských zemích měl být stát odloučen od mešit. Britský premiér Tony Blair se s ním v poslední době několikrát sešel. Podle něj to byl muž, který „zosobňoval naději a snahu o lepší…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
