Modernismus vybujel koncem
19. století z půdy, jež si libovala v okázalém napodobování historických stylů. Odmítl zdobnost povrchu a pokusil se o radikální přestavbu jádra, o nalezení zbrusu nového řádu a smyslu umění. Zpočátku mesianisticky usiloval o přehodnocení všech hodnot a nastolení nového ducha doby, který by zformoval mentalitu celé společnosti. Jeho vrcholné výkony zůstaly exkluzivní a přiblížení se k masám dopadlo dosti pochybně. Dnes se jeví jako uzavřená kapitola, i když není tak docela zřejmé, co po něm následuje. O zrození a vývoji moderního českého umění vyšla během posledního půlstoletí řada publikací, v nichž se ustálil jakýsi kánon nejvýznamnějších zakladatelských osobností. Nakladatelství Gallery v rozměrné publikaci Vademecum. Moderní umění v Čechách a na Moravě (1890–1938) nabízí jeho revizi. Ukazuje se totiž, že tradiční obsah každého z pojmů v sousloví „moderní české umění“ je svým způsobem problematický.
Širší vymezení
S odstupem času ztratil modernismus punc převratnosti. Jeho teoretici při hodnocení výkonů jednotlivých osobností rádi hovořili o „přínosu“, jako by umění plánovitě proráželo trasu jakési trajektorii do budoucnosti, jenže některé okrajové výkony, pokládané ve své době za výstřední, působí dnes zajímavěji než disciplinované naplňování pokroku. Co je vlastně moderní? Znamenala větší přínos koncepce &„…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu