Každý tu má zbraň

Válka proti Saddámovi se pomalu chýlí ke konci a účastníci se už už rozpočítávají na poražené a vítěze. K těm druhým bez pochyby patří Kurdové – přinejmenším ti z Iráku. Odlesk vítězství ale padne i na turecký Kurdistán. Co to udělá s lidmi, kteří ještě do loňského roku nesměli podle zákona mluvit mateřským jazykem? Těžko předvídat. Ale jisté je jedno: už brzy se všichni dozvíme, zda Evropa sahá či nesahá až k hranicím Evropy.

Jednou budem blíž

Ten zvláštní pocit zná každý, kdo někdy v životě cestoval po zemi do Turecka. Cestou ze západu Evropy na východ pomalu přibývá chudoby – ale právě jen k tureckým hranicím. Za nimi se člověk najednou ocitá opět v kraji obstojného blahobytu s kvalitními silnicemi, novými auty, zářícími fasádami domů a plnými obchody. Turecko se zkrátka do své zeměpisné polohy jakoby nehodí. Vyrábí všechno – módním oblečením počínaje a heliko-ptérami Apache konče. Návštěvník tu najde relativně svobodná média, zdvořilé policisty a obyvatelstvo, které nahlíží na svět stejnýma očima jako my.

V jedné věci se ale Turecko svým asijským sousedům podobá – i Turci mají svůj nepřehlédnutelný kult osobnosti. Na každém náměstí, v každém obchodě, školní třídě či kanceláři shlíží podobizna zakladatele Turecké republiky Kemala Paši, zvaného Atatürk, Otec Turků. Tento státník začátkem dvacátých let minulého století zformoval armádu a v heroické…