„Irák vždy představoval problém pro Evropu a doslova rakovinu pro zahraniční politiku Evropské unie. Od invaze do Kuvajtu porušil Husajnův režim sedmnáct rezolucí Rady bezpečnosti OSN a evropské země přesto nebyly schopny najít společnou řeč,“ říká Steven Everts z Centra pro evropskou reformu v Londýně. „Když se Bushova administrativa rozhodla pro válku, Francie a Británie hned zaujaly nekompromisní postoje a ostatní jednoduše nechaly, ať si vyberou. Krize se tím stala nevyhnutelnou.“ V tom se shodne řada politologů. Otázka ovšem zní, jestli se nádor bude rozšiřovat bez ohledu na pád Bagdádu, nebo se jej podaří zastavit. Tady už shoda nepanuje.
Příležitost tu je
Válka v Iráku Unii neparalyzovala. Agenda patnáctky je nesmírně obsáhlá a zahraniční politika tu zabírá jen pár procent. Podle českého velvyslance při EU Pavla Teličky se francouzští a britští diplomaté v bruselských chodbách občas „ze sportu popíchnou“, ale jinak denní chod Unie pokračuje „jako obvykle“. Řeší se rozpočtové deficity čtyř států eurozóny, připravuje se rozšíření na východ, hlídá se policejní mise EU v Makedonii a pomalu se zacelují také irácké trhliny. Evropští lídři zjemnili rétoriku, Unie má jasno v tom, že by OSN mělo hrát roli v postsaddámovském Iráku, protože se tím podle ní posílí „mezinárodní legitimita“ nového režimu a zabrání možné…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu