Výchova soudce Lněničky

Z dvanácti na osm let vězení snížil pražský Vrchní soud trest Martina Ježka, který před deseti lety brutálně zavraždil svou nevlastní čtyřletou dceru Lucii. Bil, kopal a topil ji ve vaně proto, že vyhladovělá holčička vypila láhev mléka jeho vlastní dceři. Zemřela po šesti hodinách utrpení. Ježkovo mučení provázelo celou její krátkou existenci. „Od té doby žije řádným životem,“ vysvětlil předseda senátu Jiří Lněnička, proč vrahovi zmírňuje trest.

Fakt, že od hrůzného činu k jeho potrestání uplynulo deset let, označil ministr spravedlnosti Pavel Rychetský za ostudu české justice. Proces však ukázal ještě vážnější věci. „Máme za to, že takové jednání skutečně přesahuje určité hranice trestání malých dětí,“ glosoval Luciinu smrt soudce Lněnička. Jen stěží si lze představit, že by se podobně cynicky vyjadřoval k vraždě na ulici: takové jednání skutečně přesahuje určité hranice běžné mezilidské komunikace. Jeho slova ukazují, že soudci si s brutalitou za soukromými dveřmi neví rady. Ježkův čin přece nemá s výchovou naprosto nic společného. Je to čisté kriminální násilí, o to odpornější a společensky nebezpečnější, že se ho pachatel dopouštěl opakovaně a na bytosti, kterou měl v moci a která se nemohla nijak bránit.

Kromě zmatení hodnot v hlavě soudce Lněničky svědčí případ umučené dívenky ještě o jednom: zdejší společnost neposuzuje rodiče podle skutků, ale daleko víc podle toho, zda jsou matkou či otcem. Helenu Čermákovou, která nešťastnou…