Věřil jsem, že to jednou praskne

Jaroslav Anděl (98) vystudoval České vysoké učení technické a později práva na Karlově univerzitě. Po 2. světové válce pracoval jako elektroinženýr až do roku 1957, kdy byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu na čtrnáct let do vězení. Po sedmi letech byl propuštěn a částečně rehabilitován, plné rehabilitace se dočkal až nedávno. Po invazi v roce 1968 emigroval do Švýcarska, po listopadu 1989 žije střídavě ve své nové vlasti i v České republice, kde působí mj. ve Spolku občanské sebeobrany. Jaroslav Anděl byl dvakrát ženatý, má tři syny a dceru.

Žijete ve Švýcarsku, ale vracíte se pravidelně do Prahy, kde jako advokát pomáháte zdarma lidem, kterým komunisté po roce 1948 ukradli majetek. Co vás k tomu přivedlo?

Já jsem s právní pomocí potřebným začal už v 50. letech ve vězení, tam mi říkali „advokát chudých“. Pokračoval jsem s tím ve Švýcarsku, kde jsem pomáhal jako právník chudým českým emigrantům. Po listopadu 1989 jsem samozřejmě nemohl zůstat lhostejný k tomu, jak se v republice porušují práva tisíců lidí. Proto jsem začal pracovat ve Spolku občanské sebeobrany.

Co ten spolek dělá?

Už deset let usiluje o to, aby kvalita naší demokracie dosáhla alespoň prvorepublikového standardu. Aby krádež byla potrestána a protiprávní jednání odsouzeno. Prostě – hájí práva restituentů.

Okradeni navždy

…