Toto úterý začne v Praze V. ročník festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Jako hlavní témata pořadatelé letos vybrali ilegální migraci, ženská práva a hledání identity skrze vyrovnání se s vlastní minulostí. Dokumentární tvorba v posledním desetiletí zaznamenala obrovský boom: v evropských televizích dokumenty vytlačují původní hranou tvorbu, vyhrávají na festivalech a bez problému dokáží uspět i v biografech, jak aktuálně dokládá například oscarový film Michaela Moora Bowling for Columbine. Vysvětlení tohoto trendu je jistě víc, v případě Jednoho světa ale jedno převažuje: na rozdíl od mnohdy roztříštěného a přelétavého zpravodajství dokáží dokumenty poskytnout hlubší a důvěrnější, přitom neméně informovaný pohled na svět. Letos bude v Praze a poté i Brně a dalších městech k vidění celkem 160 filmů. Alespoň tři z těch nejzajímavějších si stojí za to přiblížit s předstihem.
Proč ji sem vedeš?
Kamera sleduje nohy staršího muže, kráčejícího v ostrém slunci prašnou cestou. Jejím prostřednictvím se diváci ocitají v zapadlé íránské vesničce Dastjerd. Shluk nízkých hliněných domků, rozesetých v kamenité asijské krajině, se od stovek podobných íránských vesnic liší tím, že do místního zastupitelstva byla v obecních volbách před dvěma lety zvolena žena. A právě energická venkovská politička Aznar je ústřední postavou hodinového dokumentu režiséra Mohammada R.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
