V posledních měsících se světem přehnala vichřice událostí a bilance mezinárodní politiky se dnes rovná procházce urnovým hájem. Kam oko pohlédne, vidí zaniklé iluze a skomírající instituce. OSN trpí vrozenou vadou, NATO ztrátou nepřítele, Evropská unie velikášstvím. Světová politika hledá nové nosné struktury. Co čeká Českou republiku?
Šikmá plocha nezávaznosti
OSN je ustavena na úctyhodných demokratických základech, avšak selhává v krizích právě proto, že demokratické státy jsou mezi jejími členy v menšině. Světová organizace předjímá rovnoprávné a solidární chování mezinárodní pospolitosti, a ztěžuje tak dosažení tohoto ideálního stavu. Jelikož krizové situace svou podstatou vylučují dosažení naprosté shody, vykáže právo veta Radu bezpečnosti do role diváka vždy, když jde do tuhého. Význam OSN svým způsobem dokládá i mediální neviditelnost českého předsedy valného shromáždění.
NATO zvítězilo a dosloužilo. Chybí mu moderní výzbroj a akceschopnost. Jeho strategickému dispozitivu odpovídající nepřítel zmizel za východním obzorem. Akutní hrozby vyžadují dražší výzbroj a větší rozhodnost.
Evropané, rozhádaní kvůli Iráku, se jistě opět usmíří. Alespoň do příští krize. Přes krátkodobý soulad některých členů, trucovitě odmítajících americkou dominanci, se však vbrzku přelije rozdílnost jejich ekonomických možností a zájmů. Společnou měnu zatěžuje rozdílná úroveň členských…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
