Nad Husajnovým bunkrem

Bagdád bude Husajnovým Berlínem. Každým dnem roste jistota, že hlavní irácké město nevejde do dějin jako Saddámograd, jako past, na níž si mocná americká armáda v pouličních bojích vyláme zuby, a nezbyde jí proto než dát se na potupný ústup. Vše nasvědčuje opaku – tomu, že obětí války bude o dost méně než obětí Husajnova režimu a že irácký tyran skončí jako Adolf Hitler ve svém bunkru.

Nad Husajnovým úkrytem jistě hned nevyroste bagdádské Postupimské náměstí, plné kaváren, obchodů, galerií a všeho, co symbolizuje otevřený a demokratický svět. I Berlín musel čekat mnoho desetiletí, než pusté, zdí rozdělené prostranství nad bunkrem ožilo. Ale i kdyby to trvalo sebedéle nebo se to nakonec vůbec nepovedlo, faktem už zůstane, že Iráčanům se otevřela šance, na niž budou mnohé jiné národy ještě dlouho čekat.

Rozruch v Nadžáfu

Spojenci obsadili bagdádské letiště a postoupili do metropole, stovky příslušníků Republikánské gardy se vzdaly – řada zpráv o úspěších je tak dlouhá, že takřka zapadl posun, který možná historici jednou označí za zlomový bod operace „Irácká svoboda“. Jde o rozhodnutí šíitů, tedy většiny irácké populace, proti Američanům nebojovat. Husajn samozřejmě ještě může odpálit nálože zbraní hromadného ničení a jeho garda není na kolenou, ale nic pro něj nemohlo být horší zprávou. A nic nevzbuzuje větší otázky než představa, že by se právě…