Vidět agresi jen jako důsledek špatné výchovy je velice zjednodušující. Dochází k ní z tisíce různých důvodů. Pro mnohé je společným jmenovatelem kompetice. Podobné záliby, vkus, nároky na potravu či partnerku – jsme si prostě navzájem příliš podobní, a čas od času proto musíme vycenit zuby, abychom získali, co potřebujeme. Jedním z klasických typů agresivního chování je infanticida – zabíjení neviňátek. Sklony k němu mají především samci a dlouho se uvažovalo o tom, že je za ně zodpovědný mužský hormon – testosteron. Existovalo však několik důkazů, které naznačovaly, že by to mohlo být i jinak. Hladina testosteronu nemá zřejmý vliv na kvalitu otcovského chování a u některých druhů myší ho dokonce posiluje. Tým biologů Berta O‘Malleye a Jona E. Levina objevil, že za agresivitu samců vůči mláďatům je zodpovědný jiný hormon, a to progesteron. Ten byl dlouho vnímán zejména jako látka, která kontroluje samičí reprodukční chování a vývoj vajíčka během menstruačního cyklu. Vědci však zjistili, že u samců, kterým byl receptor pro progesteron odebrán, případně u nich byl farmakologicky blokován, byla infanticida nulová a nedocházelo ani k žádným agresivním výpadům samců vůči mláďatům – zkrátka vzorný otec. Naopak injekce progesteronu tuto agresivitu zvýšila. Progesteron neměl žádný vliv na agresivitu mezi samci, která je podmíněna spíše hladinou testosteronu.
•••
Eklampsie je nejčastějším důvodem úmrtí matky před…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu