Hřích jménem fotografie

Fotografie kradou lidem duši. Tuto starou pravdu domorodců celého světa pak v třicátých letech 20. století doplnil filozof Walter Benjamin, když fotografie obvinil nejen z krádeže duše, ale také autentičnosti a aury uměleckého díla. Jak mají s tímto vědomím fotografové vytvářet umělecké portréty a snímky? Jednu z možných odpovědí nabízí výstava šestnácti představitelů současné britské fotografie a videa Reality Check (Kontrola reality), která právě probíhá v pražském Rudolfinu. Jejich práce v různých podobách kladou otázku kontroly a manipulace naší reality médiem a snaží se tuto kontrolu otevřeně a názorně předvést ve svých fotografiích, často i komickou formou. Především tím podlamují naši důvěru v autentičnost a pravdivost dokumentární fotografie a hlavně portrétu a ukazují, že fotografie nejenom kradou, ale také lžou.

Ztrápení cizinci

Důvodů, proč vizuální záznam skutečnosti zdaleka nemusí být autentický a důvěryhodný, je popsáno hned několik: omezující režim přístroje, záměry fotografa či kameramana i společenský kontext zmáčknutí spouště skutečnost proměňují, kontrolují a manipulují. Zajímavě to reflektovala Shizuka Yokomizo ve svém cyklu Cizinci. Jde o portréty náhodně vybraných lidí v domácím prostředí, vyfotografované oknem z ulice. Vztah fotografa k objektu se v nich podobá pečlivě organizovanému rituálu a inscenaci. Shizuka Yokomizo své modely nejprve požádala…