Jak vyretušovat Tatarku

Tatarka není. Právě takovou informaci dostane překvapený návštěvník, žádající ve slovenském knihkupectví dílo jednoho z nejslavnějších domácích spisovatelů. Dominik Tatarka, který zemřel v květnu 1989 a minulý pátek uplynulo devadesát let od jeho narození, se sice po revoluci stal pevnou součástí čítanek, jeho knihy s výjimkou “dovozových” Písaček z českého nakladatelství Labyrint ale na Slovensku zkrátka nekoupíte. Ne že bychom podobnou situaci neznali. I v Česku na nějaký čas z pultů zmizely knihy významných a velmi slušně prodejných autorů – Bohumila Hrabala či Ladislava Fukse. Pátrání po důvodech většinou končí u zašmodrchaných problémů s autorskými právy.

Po spisovatelově smrti přešla postupně práva na jeho ženu Vieru, po její smrti na syna Olega a dceru Desanu. Zdálo se, že s vydávání Tatarkových knih nebude ve svobodné zemi žádný problém. Ujalo se jej nakladatelství Archa. Po slibných přípravách nakonec vydávání ani nezačalo (v jiných nakladatelstvích nakonec vyšly například rozhovory s Evou Štolbovou Navrávačky či povídková prvotina z roku 1942 V úzkosti hladania). Vše zkomplikovala představa potomků o tom, jak má vlastně odkaz Dominika Tatarky vypadat.

Podle slovenského spisovatele a literárního kritika Martina Kasardy, který se o pozůstalost zajímá, rozděluje dědice otázka, co z otcovy tvorby na trh patří a co raději taktně zamlčet. Syn Oleg navrhuje jistý druh …