“Nedívej se na televizní zpravodajství, ať neuzříš jeho tvář. Neemigruj, není kam. Nakup si do zásoby poštovní známky s pěknými zvířecími a květinovými motivy. Nezoufej, pomni na normalizaci sedmdesátých let a všechna její soužení, kterak chandra a apatie padly na všechen lid,” napsal ihned po volbě Václava Klause prezidentem do MF Dnes evangelický duchovní Miloš Rejchrt a vystihl tak pocity mnohých, včetně autora těchto řádků.
Racionálně pak zdůvodnil “špatnou volbu” v hlavním komentáři Respektu šéfredaktor Tomáš Němeček (Splněný sen Václava Klause, Respekt č. 10/2003). Jeho “pěti důvodům proti” nelze nic vytknout. Jen řekněme, že uvažuje v rovině dne a týdne. Z dlouhodobějšího pohledu je naopak zřejmé, že zvolení Václava Klause je pro tuto společnost dobré. Zasloužíme si jej, a pomůže nám dospět.
Havel jako clona
Je nepochybně depresivní, že tu minimálně dalších pět let bude strašit tvář muže, který v prosinci 1989 vstoupil do vládní limuzíny a od té doby ji v podstatě neopustil. Politické elity v celé střední Evropě se již několikrát vyměnily. Jen v Čechách a na Moravě budeme mít nejspíše ještě v roce 2008 – tedy téměř dvacet let od převratu – v čele muže svázaného s téměř každým krokem moderního státu. Pro politiku to není dobré: je příliš spojen se všemi velkými zápasy transformace, příliš dlouho a příliš úzce navyklý…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu