“Obklíčili nás, žijeme tu jako v lágru, po nocích nad námi lítají letadla,” říká čtyřicetiletý muž s plnovousem. Jsme asi kilometr od gruzínského městečka Matani, u “postbloku”, stanoviště vojáků, kteří hlídají vjezd do soutěsky Pankisi. Vojáci s kalašnikovy překontrolují vousáčovy dokumenty, hrabou se mu v kufru staré lady, podívají se i do motoru. “Teroristé tam žádní nejsou, snad jedině Američani,” pokračuje rozvášněný Čečenec a ukazuje směrem k hlubokým údolím.
Jenže podle zprávy amerických tajných služeb, o níž mluvil koncem ledna americký ministr zahraničí Colin Powell v Radě bezpečnosti OSN, se tento muž dost mýlí. Kromě údajných výcvikových táborů stovek čečenských bojovníků našla v rozlehlé soutěsce základnu i stočlenná skupina Abú Hapsího, muže, který má podle Powela spojení na teroristickou organizaci Al Kajda. Gruzínské ministerstvo vnitra navíc uvádí, že se tam pohybovaly i skupinky radikálů z Alžírska, Francie i Japonska.
Kde jsou? To nevíme
Pankiská soutěska je obývána od 18. století především Kistinci, vlastně etnickými Čečenci, kteří sem uprchli před ruskými vojsky. Dnes jich v místních vesnicích žije podle gruzínských úřadů kolem sedmi tisíc, před pár lety k nim přibylo asi pět tisíc čečenských uprchlíků. Kromě nich úřady registrují asi patnáct set obyvatel gruzínské národnosti a dvě stovky Osetinců. Sčítání lidu tu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
