Není nad svobodný svět chutí, které mění souhvězdí bufetů, restaurací a nedělních obědů v mentální kláštery. Tento svět má pět základních kvalit: umami (chuť masa), kyselo, sladko, hořko a slano. Tým biologů Nicholase J. P. Ryby a Charlese S. Zukera objevil, jak jsou některé z nich (sladká, hořká a umami) jazykem dešifrovány a dále zpracovávány. Na jazyku jsou přítomny chuťové buňky, jež na sobě nesou detektory vážící esence, jako je například cukr a sacharin pro sladkou chuť anebo glutamát pro chuť umami. Vědci našli dva geny (iontový kanál TRPM5 a enzym štěpící tuky PLCb2), které jsou aktivní pouze v těch chuťových buňkách, jež nesou detektory hořkých, sladkých a umami látek. Myši, ze kterých byly tyto geny vyjmuty, ztratily pro tyto chuti vnímavost, zatímco kyselá a slaná chuť zůstaly neporušeny. Výzkumníci zjistili, že aparát receptorů pomocí PLCb2 aktivuje iontový kanál TRPM5, který se otevře, a v buňce prudce stoupne hladina vápníku. Ta je zodpovědná za přenos signálu skrz buňku, na kterou zespoda nasedá chuťový nerv. Tím se zpráva dostane až tam, kde se o ní konečně dovíme i my: do mozku. Aby bylo zajištěno, že chuť správně rozeznáme, máme buňky umami, buňky hořké a buňky sladké. Záhadou zůstává, jak je to s chutí slanou a kyselou.
•••
Vědci studující mušku octomilku dávají genům a mutantům poetické názvy, které připomínají, jak se která muška chová či vypadá. Dobrým příkladem je mutant Dissatisfaction (česky nespokojenost), jehož…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu