Rudý Václav na Hradě

Páteční prezidentská volba nebyla hrou o hlasy pro Václava Klause, ale o to, jak dál posílit pozici komunistů. Ti provedli Václava Klause do třetího kola, kde čekali konkrétní sliby. Jednalo se za zavřenými dveřmi, takže není známo, co jim kandidát Klaus slíbil. „Ty tři minuty u nás pro něj měly velký význam,“ glosoval návštěvu stručně předseda KSČM Miroslav Grebeníček. Komunisté se pak rozhodli dát expředsedovi ODS svůj hlas. Měli pro to minimálně dva důvody: rozbít sociální demokracii a mít na Hradě člověka, který jim rozhodně nebude připomínat minulost.

Svorně na sále

Nad ranní Prahou se vznáší opar a zářivé předjarní slunce. U Matyášovy brány křičí hlouček studentů: „Sokol na Hrad!“ V ruce třímají transparenty s heslem „Klausoše do koše“. Za nimi se v útrobách Hradu začínají scházet poslanci, senátoři, vláda a novináři. V kuloárech se houfuje zdejší mocenská elita, ale pozornost médií se dnes upíná především na oba kandidáty. Jan Sokol přichází do Španělského sálu s kamennou tváří, Václav Klaus zvedá koutky do úsměvu sebejistého politika.

Po krátkém zahájení dostává slovo Sokol. Jeho hlas zní poněkud monotónně, ale projev je evidentně důkladně připraven, protože v něm kandidát reaguje na většinu odsudků, kterých se během posledního týdne dočkal: „nejsem od života odtržený akademik“, „jsem křesťan, ale zároveň rozhodný odpůrce politického klerikalismu“, „udílení milostí chápu jako výjimečné opatření ve výjimečných případech“. Většina zákonodárců pečlivě naslouchá, tu a tam si někdo roztržitě hraje s mobilem či propisovačkou. Václav Klaus sedí bez pohybu. Když soupeř skončí a odměňuje ho dlouhý potlesk z koaličních řad, Klaus zatleská také a pak zaujme místo u řečnického pultu. Jeho řeč je mnohem abstraktnější. Snaží se být vstřícný na všechny strany: „zapomeňme na naše neproduktivní spory o občanskou společnost“, „pomáhejme si“, „máme na čem stavět“, „ze všech nebezpečí, kterým čelíme, nás nejvíc ohrožuje naše nesvornost“. Dostává se mu stejné pozornosti jako Janu Sokolovi, jen závěrečný potlesk zní pro změnu především ze strany ODS.

Největší poprask ale vyvolává projev předsedy komunistů Grebeníčka. Pouští se úplně do všech. Do NATO, Klausových i sociálnědemokratický vlád, kritizuje privatizaci či nezaměstnanost. Ke klíčovému ale teprve míří. „Je nanejvýš naléhavé, aby nově zvolený prezident odmítl snahy o otevírání otázek souvisejících s výsledky druhé světové války,“ prohlašuje Grebeníček. Toto a řešení problémů je prý „na dosah, pokud nezacementujeme Hrad dalším filozofováním o ničem ani další podporou landsmanšaftu, šlechty a vysokého kléru“.

Během jeho slov řada koaličních politiků opouští sál. „Je mi líto, že neumím pískat,“ říká první místopředseda Unie svobody Jan Hadrava. „Musel jsem alespoň odejít. Za tohle by ho před deseti lety všichni zahnali do suterénu, ale teď už mu vážně naslouchají. Je to tragédie.“ Stejně znechucená je i místopředsedkyně KDU-ČSL a senátorka Zuzana Roithová: „Za poslední měsíc komunisté díky ODS získali to, co se jim nepodařilo za posledních třináct let.“ Ze zákonodárců ODS ze sálu neodešel nikdo.

Pohřeb? Uvidíme

První kolo volby končí nerozhodně: Václav Klaus dostal v dolní komoře 115 hlasů a v Senátu 32 proti Sokolovým 81 a 47. „Ty vole,“ zaznívá z hloučku lidoveckých zákonodárců, když jim výsledek zapípá na mobilech. Překvapení politiků je na místě: řada znalců považovala za pravděpodobné, že Sokol zvítězí v obou komorách. Takhle masivní příděl hlasů kandidátovi ODS čekal málokdo. Vysvětlení, co se vlastně stalo, přichází záhy z komunistického klubu. „Ano, dali jsme Klausovi všechny své hlasy, uděláme to i ve druhém kole a před třetím uvidíme. Počkáme, co nám kandidáti na klubu řeknou,“ říká novinářům viditelně spokojený předseda KSČM Grebeníček.

Nastávají horečná vyjednávání. Vladimír Špidla a Stanislav Gross na klubu své strany varují, že Klausova výhra by mohla vést k pádu vlády. Napětí houstne.

Po výsledcích druhého kola propadají vládní politici beznaději: jejich kandidát totiž ve sněmovně posílil jen o dva hlasy a v Senátu dokonce jeden ztratil. „To je pohřeb sociální demokracie,“ říká předseda poslaneckého klubu ČSSD Milan Urban. „Myslím, že to může vést k rozkolu naší strany a k předčasným volbám.“ Evidentně zklamaný je i Petr Mareš: „K otřesu vlády to může vést, protože není jisté, s kolika hlasy uvnitř ČSSD můžeme počítat. Z vlády se do sjezdu ČSSD na konci března stane jen udržovací sbor, který odsune všechny zásadní problémy.“

Jde se na třetí kolo a překvapení je na světě. Kolem půl šesté večer se chodbami Hradu žene senátor ODS Josef Pavlata a křičí: „Kdo to ještě nevíte, Klaus je prezidentem!“ Když se svou zprávou míjí senátora a ředitele televize Nova, Vladimír Železný radostně vyskočí do vzduchu, mávne pravicí a vykřikne: „Hurá!“

Pak už následují jen gratulace. Z vlády si k potlesku první stoupá premiér Špidla. Vášnivě plácá dlaněmi a nasazuje široký úsměv. Když ale sláva skončí a šéf ČSSD sám s ochrankou hledá na parkovišti auto, je na něm náhle znát únava. „Tak je to určitý neúspěch, ale neznamená to konec vlády,“ říká. „A pro další vývoj bude důležitý náš sjezd.“

Uvnitř zatím komunisté zásobují tisk svými kombinacemi. „Je to důsledek krize uvnitř ČSSD. Byl to protest proti Vladimíru Špidlovi,“ říká místopředseda Miloslav Ransdorf. A předseda Grebeníček dokonce Právu sdělil: „Je to Špidlova totální prohra. Kdyby byl chlap, tak odejde z funkce předsedy ČSSD i z postu premiéra.“ To jen potvrzuje domněnky, že volba Klause má sloužit k roztříštění ČSSD, aby se komunisté stali jedinou stabilní stranou na levici. „Je smutné, že jim k tomu ODS posloužila,“ říká Zuzana Roithová. „Spojení krajní levice a té údajně jediné pravé pravice nechápu. Je to vlastně jakási další opoziční smlouva.“ Ovšem co s tím, zatím politici netuší. „Je příliš brzy na to říkat, co s tímto vývojem budeme dělat, ale je jednoznačné, že něco musíme vymyslet,“ říká vicepremiér Mareš a odchází z Hradu.