Pusťte mi plyn

Za blbost se platí. Trochu hrubé úsloví, ale trefné. To připomněl i minulý týden, kdy monopolní dodavatel plynu Transgas ohlásil další zdražování. V takové chvíli nezbývá dvěma a půl milionům domácností závislým na plynu nic jiného než srazit kufry a sáhnout hlouběji do kapsy. Topení je dlouhodobý vklad a nedá se jen tak změnit. Přitom zrovna starost s plynem si šlo překvapivě snadno ušetřit. Stačilo jen uvažovat normálním selským rozumem.

Na začátku 90. let bylo nutné v České republice změnit způsob topení. Uhlí plné síry už nebylo z elementárních sebezáchovných důvodů únosné. Vláda na „ekologizaci“ topení dokonce vyčlenila neuvěřitelných šest miliard korun. Ke způsobu jejich utracení měla všechny páky v ruce, navíc kromě přímé peněžní podpory zásobovala obce i základní osvětou, do jakého topení je výhodné investovat. Ale šance zůstala nevyužita: miliardy se promrhaly na podporu elektrických přímotopů a na rozvody plynu i do těch nejodlehlejších vesnic. Přitom topit elektřinou je luxus a plyn má také své mouchy. Jeho cenu kromě vrtochů monopolu ovlivňuje i kurz koruny či – jako teď – mezinárodní politická situace (obavy z války tlačí vzhůru ceny ropy a z nich se odvozují i ceny plynu). Takže lidé v obcích, kteří docela nedávno utratili z rodinných rozpočtů desítky tisíc a z obecních kas miliony korun za zavedení plynu, opět zapojují staré kotle, do kterých hází sirnaté uhlí.

Přitom stačí navštívit několik osvícených vesnic či měst, aby…