Mám slávy plné zuby

Zní to jako příběh z pohádky: dvacetiletá dívka z amerického jihu, která hraje slušně na klavír a ráda zpívá jazz se školní kapelou, se rozhodne okusit velkoměstský život a o prázdninách se vydá do New Yorku. Je okamžitě fascinována rušným hudebním životem a domů se už nevrátí. Živí se jako servírka a večer zpívá v malých klubech zadarmo nebo za směšný honorář. Za rok natočí s přáteli zkušební nahrávku a na jednom z koncertů si jí náhodou všimne hledač talentů ze slavné jazzové nahrávací společnosti Blue Note. Za další rok natočí své debutové album Come Away With Me, titulní píseň se stane hitem a alba se téměř obratem prodají jen ve Spojených státech bezmála tři miliony kusů. V následném tradičním klání amerického hudebního průmyslu Grammy jí porota udělí hned pět ocenění najednou: album roku, nahrávka roku, objev roku, nejlepší ženské vokální provedení a nejlepší vokální popové album. Ten příběh patří Norah Jonesové, mladičké zpěvačce, která v nejslavnější hudební soutěži porazila předminulou neděli v New Yorku i takové hvězdy, jako je Bruce Springsteen nebo Eminem.

Jak je vůbec možné, že neznámá zpěvačka s nenápadným albem, ve kterém propojuje tak nemoderní žánry jako jazzovou sentimentální baladu, blues a country, posbírá většinu prestižních cen? Skeptici budou jistě tvrdit, že jde o marketingový tah, ze kterého bude mít prospěch celý americký hudební trh, a že Jonesová je jen umělou…