Když se mocní spojí

Deset let už penzista Jaroslav Šlimar bojuje proti silnici, která vede přes jeho pole, kousek od domu jeho sestry. Pozemek odmítl prodat a se stavbou dálniční přípojky nikdy nesouhlasil. Dvakrát už v jeho prospěch rozhodl soud. Přesto jezdí auta přes jeho pole dál.

Přece nejsme blázni

Silnici natáhli panu Šlimarovi přes pole před dvaceti lety. Vznikla jako „obslužná komunikace“ pro stavbu dálnice z Brna na Olomouc, vozil se po ní štěrk z nedalekého lomu. Po skončení stavby měla být odstraněna. Místo toho ale začala „načerno“ sloužit pro běžnou dopravu mezi městečkem Rousínov a dálnicí.

Začátkem 90. let se ředitelství silnic a dálnic rozhodlo, že provizorní cestu předělá na dálniční přípojku. Vykoupilo pozemky pod tříkilometrovou silnicí – s výjimkou 150 metrů, které patří Jaroslavu Šlimarovi. Neměl nic proti tomu, aby silnice vedla přes jeho pozemek. Chtěl jen, aby šla kousek dál od domu jeho sestry. S tímto jednoduchým přáním však nepochodil. „Upravovat vozovky podle požadavku vlastníků půdy není možné. To bychom nepostavili ani jednu silnici,“ řekl Respektu před deseti lety Pavel Havíř ze Silničního investorského ústavu Brno, který měl tehdy stavbu na starost (o pár let později povýšil na generálního ředitele silnic a dálnic). Stejně mluvil i tehdejší starosta Rousínova Vladimír Mikyska (ČSNS): „Asi by se na nás všichni…