Obr na hliněných nohou

Summit Evropské unie v Kodani byl v jistém smyslu pokračováním nedávného setkání špiček Severoatlantické aliance v Praze. Tato podobnost není ani náhodná, ani potěšující. Oba spolky se totiž nejen rozšiřují, ale také ztrácejí identitu i akceschopnost.

Kdo bude vládnout

Pozvání kandidátů ke vstupu do EU nikoho nepřekvapilo. Výbušnosti však nabylo v souvislosti s oznámením integrační perspektivy pro Turecko. Rozšíření tak přesahuje starý kontinent a významně prohlubuje existující nesourodost Evropské unie.

Je zřejmé, že klub, který dovolí volný přístup komukoli, ztratí exkluzivitu a tím i část užitečnosti pro své členy. Na jedné straně členské státy váznou v sítích bruselských pravidel, na druhé straně musí dál plnit své tradiční úlohy. Jak si s tím poradí? Politika se odehrává tam, kde je proveditelná. Dva předsedové vlády se domluví spíše než dvacet premiérů. Dvojstranné řešení je snazší než dohody na gigantickém bruselském bazaru. V Kodani tak byla bezpochyby dále posílena již nyní často patrná tendence k bilaterální spolupráci členských zemí.

Se vzácnou jednomyslností vnutila Unie adeptům členství podmínky vstupu. Za pár měsíců budou noví členové bruselská rozhodnutí bezprostředně ovlivňovat. Dohoda o reformách, kupříkladu o reformě zemědělské politiky, je po rozšíření ještě nepravděpodobnější než dnes. Nesourodost rozšířené Evropské unie povede k tomu, že se členové shodnou pouze na nejvágnějších závěrech. Mají-li nerovní partneři…