Není linie jako linie

Od summitu Evropské unie v Kodani se blíží dosud nevídaná věc. EU dala najevo, že v případě nutnosti – pokud se řecká a turecká komunita na Afroditině ostrově nedohodnou a nepřistoupí na plán OSN, který jim v listopadu předal generální tajemník Kofi Annan – přijme pouze řeckou část Kypru. Jak řekl už před summitem předseda Evropské komise Romano Prodi: “Byl bych rád, kdybychom přijali celý Kypr. Kvůli jeho politickému rozdělení ale možná budeme muset zvolit druhou nejlepší možnost – přijmout jen část Kypru.”

To by bylo zásadní precedens, navíc právě od EU. Ta vždy kladla důraz na to, že přijímá země bezproblémové, celistvé, takové, jež si své případné vnitřní spory už vyřešily. Přijetím pouze řecké části Kypru by byla posvěcena tamní Attilova linie, která od roku 1974 dělí ostrov na řeckou a tureckou část – je to jedna ze “zelených čar” známých v Evropě i ve světě. O celé věci se má rozhodnout během několika měsíců.

“Zelená čára” je obecný pojem. Označuje hranici, kterou neuznává mezinárodní společenství, mezinárodní právo nebo přinejmenším jedna z obou stran touto čarou rozdělených. Linie zpravidla kopíruje průběh válečné fronty, zakonzervovaný v rámci klidu zbraní, příměří či mírových rozhovorů. Někdy se z takovéto demarkační linie může opravdu stát mezinárodně uznávaná hranice. To platí například pro Svatou zemi v letech 1949 až…