S gaunery se nedá jednat jemně

Rámeček

PAVEL DOSTÁL (59) se narodil v Olomouci. Vystudoval střední průmyslovou školu chemickou, od roku 1964 se věnoval divadelní a televizní tvorbě jako dramatik, scenárista, režisér a choreograf. V roce 1962 vstoupil do KSČ, ale po svém angažmá v rozhlase v srpnu 1968 byl o rok později vyhozen a živil se jako topič, skladník a jeřábník. Rok před revolucí začal působit jako režisér na volné noze, později pracoval v olomouckém divadle. Po revoluci se stal poslancem Federálního shromáždění (1990–1992), v roce 1991 vstoupil do ČSSD, za niž byl roku 1996 zvolen do českého parlamentu; v mezidobí pracoval jako komentátor deníku Právo. V roce 1998 byl jmenován ministrem kultury v Zemanově vládě. Pavel Dostál je podruhé ženatý, má čtyři děti.

U nás se často mluví o nutnosti chránit „národní kulturní bohatství“. Zjistil jste ve své funkci, v čem je naše kultura jedinečná? A má smysl ji chránit před „světem“?

Přišel jsem spíš na to, v čem tkví její problémy. Žádná kultura nevystačila s tím, že se obklopila zdí. Měla by se světu otvírat, ne hledat ochranu.

Zkušenosti z Evropy ukazují, že v malých zemích ěkteré umělecké žánry bez podpory státu nepřežijí. Objevil jste něco zajímavého, co by bez podpory státu nepřežilo?

Je skvělé, že stát podporuje některé časopisy, které by jinak zanikly. Dobré je i to, že podporuje aktivity, které se stavějí vůči vládě kriticky. Kdyby tomu tak nebylo, kulturní scéna by byla strašně ochuzena. Za…