Hoši, děkujeme

Co mohamedánům Mekka, to Čechům Říp, říká se v dobrém rozmaru při diskusích o české identitě. Při vší úctě k severočeskému vulkánu: dnes roli národního symbolu převzal hokej. Češi jsou ochotni okrádat se o spánek a zanedbávat rodinu i práci, jen aby mohli sledovat na obrazovkách téměř neviditelný puk a držet palce hráčům, které ani příliš neznají, neboť zápasy NHL se do Česka běžně nepřenášejí. Hokejové delirium je sympatický jev, jako každý jiný patriotismus v mezích zákona. Nechme stranou žvásty unavených reportérů na způsob, kolikrát si kdo z hráčů uplivne na střídačce. Nafoukaný sen o neustálé medailové žni „zlatých hochů z Nagana“ se rozplynul - ale v době, kdy český premiér svým hulvátstvím ztrapňuje pověst celé země, zapůsobil odpovědný výkon Jágra a spol. jako balzám na duši.