Sním si to na chodníku

Češi mají v jednom ohledu smůlu. Ať se vydají po planetě jakýmkoli směrem, nikdy nepoznají pocit Američana nebo Němce při příchodu do české restaurace. Řeč je o cenách, přesněji řečeno o nízkých cenách. Na Zemi totiž není stát, kde by si průměrně vydělávající tuzemec mohl objednat oběd či pivo za desetinu ceny, kterou platí doma. Tak levných krajů prostě pro našince na světě není, i když například Barma se tomuto „ideálu“ blíží.

Jíst doma se nevyplatí

Restaurace New Delhi na jedné z hlavních tříd třímilionové barmské metropole Rangúnu nevypadá nijak výjimečně. Veškeré zařízení představuje několik umakartových stolů s rozvrzanými židlemi a rozviklané větráky určené k zahánění horka. Na vyvýšeném místě v rohu místnosti sedí pokladní a po lokále pobíhá šestice mladých číšníků, z nichž jeden je evidentně ještě v dětském věku. Sotva nový návštěvník dosedne, jeho hlasité zamlaskání nebo pronikavé „čičííí“ uvede personál do okamžitého pohybu. Nabídce dominuje typické indické menu - rýže s nejrůznějšími omáčkami a zeleninou. Host přitom jen stěží vyvázne jinak než s nacpaným břichem. Sotva dojí, pospíchá obsluha prázdný talíř opět naplnit a jedině energické gesto zastaví další a další příliv ochucené rýže. K nejpříjemnějším překvapením ovšem patří okamžik placení. I největší jedlíky totiž popsané hody vyjdou na deset, s barmskou variantou coca-coly na patnáct korun.

Barma kvůli několika desetiletím socialistických experimentů platí za jednu z…