Hulváti a slouhové

Všechno je, jak má být. Vláda minulý týden prosazovala další zadlužení státu ve výši 140 miliard na nepotřebné stíhačky a sněmovna v prvním čtení slíbila peníze vydat. Rozhodli o tom lidovci, kteří návrh podpořili, a část unionistů, kteří hlasovat nepřišli. Dál se vládě málem podařilo zrušit právo občanů mluvit do veřejných záležitostí novým správním řádem - a zase asistovali lidovci a část US. U lidovců by to ještě šlo pochopit. Nikdy nepředstírali, že jim jde o otevřenou společnost. Ale když poslanci podle jména liberální strany zvednou ruku proti občanským svobodám, znamená to už totální rozklad dříve osvícené a reformní formace. Nepochybné selhání opozičních stran stíhala svým výsměchem ODS, která přitom všechny sociálnědemokratické útoky na rozpočet i svobody občanů umožňuje svou tolerancí Zemanova kabinetu. Naopak vláda svou bohorovnou zpupnost předvedla nejen návrhy zákonů, ale i chováním ministrů, kteří se rozhodli v novinách vyplísnit prezidenta Václava Havla, že s nimi nekonzultoval jmenování Elišky Wagnerové ústavní soudkyní ani potvrzení Luďka Niedermayera v bankovní radě ČNB. Kdo pamatuje ještě před půl rokem skromného ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše a téměř úzkostlivě zdvořilého šéfa financí Jiřího Rusnoka, ten pochopí, co dělá s charakterem Strakova akademie. Zpupnost, výsměch a bezostyšná drzost patří k těm, kdo mají moc. Nejistota, slabost a nulová odvaha hájit vlastní názor jsou vlastnosti ovládaných, tedy i opozice. Neplatí to v tradičních…