Od Babylonu k esperantu

S trochou nadsázky je možné říci, že lidské dějiny jsou krom jiného také dějinami nedorozumění a komunikačních zkratů. Není proto divu, že minulost se jen hemží pokusy o nalezení takového jazyka, který by podobná nepochopení vyloučil. Zmapovat výsledky, které toto úsilí v dějinách přineslo, se v knize Hledání dokonalého jazyka pokusil Umberto Eco.

Přejmenovat Boha

Všímá si přitom pozoruhodné okolnosti, která bývá často přehlížena. Upozorňuje totiž, že zatímco vznik mnohosti jazyků bývá spojován s příběhem o stavbě babylonské věže, jak je popsán v jedenácté kapitole starozákonní knihy Genesis, objevuje se o ní zmínka již o kapitolu dříve, kde je řeč o „pronárodech různého jazyka a různých čeledí“. V mýtu se tak objevuje rozpor. Podle Eca však nanejvýš plodný, protože myšlenka, že jazykové rozdělení není trestem, mohla inspirovat snahy o jeho překonání. Jakkoli jsou takové pokusy utopické, přinesly řadu prospěšných vedlejších účinků. Eco sleduje historii všech pokusů o vytvoření dokonalého jazyka. Začíná u prvního středověkého projektu, kterým se někdy kolem roku 1305 zabýval Dante. Podrobněji si všímá i práce Raimunda Lulla (†1316), jenž navrhl dokonalý filozofický jazyk Ars magna, jehož cílem bylo přivést ke konverzi nevěřící. Stejný pokus pak zopakoval v patnáctém století i Mikuláš Kusánský, kterého dokonce napadalo, že jména božských osob nejsou dobře zvolena a bylo by lepší je převést do filozofičtějších termínů. Podle Eca se mezi…