Pražská soudkyně Hana Hrnčířová dostala na stůl případ vlastizrady z roku 1968. Podobně jako její předchůdci našla důvod, proč se jím nezabývat. Jestlipak se na komunistického premiéra Lenárta nevztahuje jeho tehdejší poslanecká imunita? Proto hodlá v této věci požádat o názor Nejvyšší soud. Tento nápad inspiroval i její kolegyni Kateřinu Kohoutkovou, která má rozhodnout o mučení a šikanování disidentů, známém pod estébáckým názvem Asanace. Těsně před vynesením rozsudku ji přepadly pochyby, jestli i ministr vnitra Obzina neměl imunitu. Kdyby obě soudkyně skládaly zkoušku z trestního práva, patrně od ní vyletí. Jejich pseudoproblém řeší učebnice v prvních kapitolách: poslanecká imunita je jen dočasnou překážkou stíhání (tzv. exempce procesněprávní). Obzina a Lenárt už poslanci nejsou. Tečka, co dál řešit. Nelze samozřejmě nikoho trestat, že postrádá odvahu nebo zápal pro věc. K nezávislosti soudců patří také to, že občas vynesou pitomý nebo bojácný verdikt. Oběma soudkyním za jejich trapné kličkování nic nehrozí. Je jen smůla, že tak významné a bezprecedentní případy jako vlastizradu a Asanaci nedostal na stůl někdo lepší.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
