Bez řečí na izolaci

Koncem prosince zemřel v pražské vinohradské nemocnici muž, který měl pokročilou tuberkulózu. „V ohrožení jsou všichni, kdo s na smrt nemocným Slovákem přišli do styku. Mohl nakazit kohokoli, třeba jen v tramvaji,“ šílela o pár dní později televize Nova. Bulvární zpráva způsobila, že věc začala šetřit policie. A v jejím duchu také razí názor, že každý, u koho se vyskytne jen stín podezření na infekční chorobu, patří na izolaci. Vyšetřovatelé už obvinili doktorku a kamaráda mrtvého muže z trestného činu šíření nakažlivé choroby. Měli prý zabránit tomu, aby se chorý volně pohyboval. Lékaři ale varují: omezit osobní svobodu pacienta můžeme až ve chvíli, kdy máme jistotu, a ne jen podezření. Jinak budeme zavaleni oprávněnými žalobami. Zcela stranou pozornosti navíc zůstávají sužující otázky: Proč se vážně nemocný člověk léčbě vyhnul? A proč vyhledal pomoc tak pozdě? Kdyby byl přišel o měsíc dřív a začal se léčit, mohl dnes žít.

Hon na nemocné

Ján Vápeník (36) ze slovenských Krivan přišel na ambulanci vinohradské nemocnice dva dny před Štědrým dnem. Lékařka Hana Burešová ho vyšetřila a nechala mu udělat rentgen. „Zasažení plic bylo veliké. Protože u nás plicní oddělení nemáme, poslala jsem ho do Thomayerovy nemocnice,“ vzpomíná mladá doktorka. "Ptal se mě, jestli je to rakovina. Odpověděla jsem, že to může být těžký zánět, tuberkulóza, případně i rakovina. A že jsou třeba další vyšetření, aby se to dalo jednoznačně říci. Nabídla jsem mu sanitu, ale…