Ani jeden sociální demokrat

Příští týden rozhodne Evropský soud ve Štrasburku mezi dvěma vozíčkáři z Přerova a českým státem. Oba žalobci podrobně zdokumentovali, že tuzemské úřady nehledí při stavbách veřejných budov na to, aby se do nich dostali lidé na vozíku. Tím omezují handicapovaným svobodu pohybu. Zřejmě pravdivá stížnost je špatnou vizitkou pro celou zem. Zvláštní ale je, že přichází v době, kdy čtvrtým rokem vládne Česká strana sociálně demokratická (ČSSD). Každá sociální demokracie v Evropě má přece boj za práva handicapovaných na čelném místě programu. Vysvětlení se pro takový paradox nabízí jediné: v ČSSD nejsou sociální demokrati.

Nezájem o postižené

Program švédské sociální demokracie může jít ve vztahu k handicapovanýn za vzor. Všechny nové domy a veškerá kulturní zařízení musí podle něho být přístupná i invalidům. Strana labouristů ve Velké Británii zase slibuje speciální veřejnou dopravu pro handicapované a to, že „věnuje částku 40 milionů liber na pomoc invalidům, aby snadněji získali práci a lépe se do ní dostávali“. Podobně vzletné odstavce je možné číst v sociálnědemokratických programech v Německu, Nizozemsku atd. Návštěvník kterékoli ze západoevropských zemí může potvrdit, že se podle toho tamní společnost řídí. ČSSD zanedbává otázku handicapovaných v praxi. Omluva by mohla znít – těžko se osvícený program prosazuje s úředníky, kteří si v minulém režimu odvykli podobné otázky vnímat. Jenže ČSSD v programu o postižených vůbec nic nemá, kromě…