Židé jako my

Brněnská synagoga je šedivá kostka s jedním velkým oknem, vklíněná mezi autoservis a továrnu Ferona. Na páteční a sobotní bohoslužby sem dochází nejvýše patnáct návštěvníků, část z nich ale zpravidla tvoří evangeličtí křesťané vedení do uličky ztracené v průmyslové čtvrti svým zájmem o Starý zákon. Náboženský život druhé největší židovské obce v Česku říká o tom, kam došla emancipace zdejších Židů, úplně všechno. Jen neříká nic o jejich budoucnosti. Už dvanáct let svobody ukazuje, že mohou novou šanci využít.

Neobyčejný úspěch ve společnosti

Celý příběh začal 13. května 1781, kdy osvícený rakouský císař Josef II. zrušil pro Židy povinnost nosit na kabátě žluté kolečko a skládaný bílý krejzlík. V říjnu téhož roku umožnil komunitě, dosud z větší části uzavřené v ghettech Prahy a menších českých a moravských měst, do té doby nebývalou veřejnou aktivitu. Dovolil Židům studovat na vysokých školách a získávat akademické tituly, věnovat se téměř všem živnostem, provozovat téměř všechna řemesla, obdělávat půdu (nikoli vlastnit), stravovat se v hostincích atd. Záměr liberálního císaře v sobě pochopitelně skrýval zájem využít práce Židů pro stát. Proto také Židé byli - poprvé - podřízeni stejné jurisdikci jako křesťané. Museli přijmout německá jména, posílat děti do německých škol, podvolit se branné povinnosti. Jejich počet v rakouských zemích zůstal ale nadále omezen a jednotlivé obce měly nadále přiděleny numerus clausus, který určoval počet židovských…