Nemocnice na konci Evropy

Navzdory snahám mnohých poválečných britských vlád o vylepšení zdravotnictví platí na britských ostrovech stále poněkud murphyovské pravidlo - model péče zdarma pro každého zůstává sice nedotknutelnou svatyní, kdo se však chce takového ošetření dočkat včas, ten raději zaplatí a připojistí se. Jste-li zkrátka Britem, onemocníte a vydáte se napospas běžné péči, hodně riskujete. A nedáte-li si pokoj a troufale trváte na tom, že chcete být třeba i operován, musíte vystát dlouhou frontu.

Příběh Rose Addisové

Úroveň britského zdravotnictví ilustruje řada smutných, spíše morbidních historek. Poslední se odehrála v polovině ledna: londýnský večerník Evening Standard zveřejnil příběh 94leté Rose Addisové, která byla sanitkou přepravena do londýnské nemocnice Whittington poté, co doma upadla a do krve se zranila. Její dcera, 72letá Zena Goldová, ji nemohla ten den navštívit, tak jen zavolala lékařům a ti ji ujistili, že se matce daří dobře. Do nemocnice se dcera dostala o dva dny později a s hrůzou zjistila, že se matka dosud nachází v přijímacím sále. „Seděla ve vozíku, neomytá, ve stejných, krví potřísněných šatech, v nichž doma upadla,“ pověděla novinářům a dodala: „Nikdo se o matku nestaral. Sestry mi řekly, že nemocnice nemá dostatek volných postelí.“ Vypukl skandál, který se nakonec stal předmětem přestřelky v parlamentu mezi šéfem opozičních konzervativců Iainem Duncanem Smithem a předsedou labouristické vlády Tonym Blairem. Duncan Smith požadoval,…