Je středa 30. ledna a do oken pracovny dr. Lubomíra Coufala v Českém hydrometeorologickém ústavu se ostře opírá slunce. Šéf tamního odboru klimatologie bere už několikátý telefon a odpovídá na dotaz: „To, že je dnes takové teplo, opravdu není dokladem globálního oteplování. Tady jde o úplně jinou věc.“ Novináři, kteří do ústavu v pražských Komořanech volají, se dožadují pokud možno jednoznačných interpretací. Není příliš divu. Leden jako by dával za pravdu stoupencům i odpůrcům globálního oteplování. V první polovině měsíce, hlavně na jeho počátku, klesly průměrně denní teploty pod -10° C. Po dost dlouhé době zažívali zimu jako z Ladových obrázků i obyvatelé Prahy a okolí - sněhem pokryté stromy se v bezvětří nehýbaly, Berounka a Sázava zamrzly na mnoha úsecích svých toků a hemžily se bruslaři. Ale v posledních dvou lednových týdnech teplota stoupala, až překročila +10° C. Sníh rychle zmizel, ve vzduchu viselo jaro a nelze vyloučit, že na některých stromech začnou vyrážet pupeny.
Běžný zimní model
„Neřekl bych, že je to něco mimořádného,“ tvrdí dr. Coufal. „V první polovině ledna převládala jedna atmosférická cirkulace, v druhé polovině ledna zase cirkulace jiná.“ Na počátku ledna k nám pronikal velmi studený vzduch ze severu. Usadil se tu, přinesl tuhý mráz a posléze se ocitl pod jakousi záklopkou teplotní inverze (situace, kdy v kotlině spočívá studený vzduch, přinášející obyvatelům mlhy, smog a náledí, a nad ním se usadí vzduch teplejší,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
