„Jsem na dně,“ složil se počátkem října před redaktory MF Dnes ministr obrany Jaroslav Tvrdík. „Nemůžu u podřízených prosadit reformu armády, nemůžu udělat personální změny, generální štáb se zuby nehty brání.“ Pak mu sebevědomí začalo růst. Ještě v říjnu sklidil ovace v USA, kde slíbil účast české armády v americkém projektu „národní raketové obrany“, která by měla zabránit vzdušnému útoku proti jakémukoli členu NATO. Minulý týden se Tvrdíkovi podařilo sehnat sto osmdesát milionů korun na další pobyt české protichemické jednotky v Kuvajtu. A o dva dny později zahájil ve velkém stylu setkání tří tisíc armádních důstojníků v Praze. „Diskuse o reformě české armády končí,“ sdělil jim Tvrdík mezi zpěvem popových hvězd a tanečními čísly mažoretek. „Žádám vás, nařizuji vám, abyste ji začali uvádět ve skutečnost.“
Generálové v šuplíku
Když nastoupil v roce 1990 do funkce ministra obrany Luboš Dobrovský, nadšeně médiím sdělil: „Přišel jsem do funkce s řadou nápadů, jak modernizovat a profesionalizovat armádu. Zjistil jsem, že mí generálové mají v šuplících řadu projektů, které jsou odvážnější než mé představy.“
Je otázka, co generálové v šuplících měli, ale pokud to opravdu byly dobré vize, nepodařilo se je uskutečnit. Struktura, výcvik, obranné plány i zbraně české armády se za Dobrovského časů i v dalších deseti letech změnily jen málo a z vojska odešli pouze ti největší…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
