Stejně jako v předchozích letech přihlásili se i letos spolu s počátkem adventu o slovo nejen předvánoční trhovci, ale také organizátoři nejrůznější dobročinnosti. Patří to k tradici a je dobré, že se tento chvályhodný zvyk udržuje. Potíž ale nastane, pokud vyjde najevo, že firma či jednotlivec „páchá“ charitu zejména proto, aby pomohl sám sobě. Letošní rok bohužel nejméně jeden takový nebezpečný příklad nabídl.
Ostrovy utopené v jogurtu
Letošní velká voda ukázala významný posun, k němuž ve společnosti došlo z hlediska vnímání neziskových organizací a důvěry k nim. Jestliže při povodních na Moravě v roce 1997 směřovala většina občanů i firemních dárců svou podporu na konta státního fondu, letos nejvíce shromáždily organizace nestátní.
Téměř čtvrt miliardy na účtu společnosti Člověk v tísni a desítky milionů distribuovaných prostřednictvím Adry, Výboru dobré vůle a dalších institucí demonstrovaly, že princip občanské solidarity opravdu funguje. Neziskové organizace se za uplynulých deset let naučily nejen shromáždit peníze, ale také je distribuovat na základě důkladného průzkumu potřeb a dohlížet na jejich užití. Také vědí, že o svých aktivitách musejí průběžně informovat ty, kteří jim své prostředky svěřili. V tom jsme se hodně přiblížili světu. Málokdo si uvědomuje, že například na pomoc New Yorku a jeho obyvatelům bylo po 11. září za první měsíc vybráno přes 500 milionů dolarů, o jejichž distribuci se postarala právě tamní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
