Neviditelná rebelie Mirka Topolánka

Když na nedávném kongresu ODS ve Františkových Lázních končil kandidát na předsedu Mirek Topolánek svůj projev, emotivně vzkázal do auditoria, že s ním čeká partaj „nový začátek“. Ve stejném projevu ale svůj slib zpochybnil tvrzením, že ODS vlastně nic nového nepotřebuje, protože má svůj „klausismus“. A celé Topolánkovo osmileté angažmá v politice prozrazuje, že pod ostravským šéfem bude ODS spíš pokračovat v klausismu než kráčet vstříc „novému začátku“.

Poslušný rebel

Na rozdíl od „nejschopnějšího politika ODS“ – jak Vlastimila Tlustého tituloval před svým odchodem Václav Klaus – nebyl Mirek Topolánek nikdy v KSČ. To je jeho nesporná výhoda. Jinak jeho předrevoluční život nebyl ničím výjimečný. Po absolutoriu brněnské techniky pracoval jako projektant v Ostravsko-karvinských dolech. V listopadu 1989 spoluzakládal v Ostravě Občanské fórum a pak se vrhl do podnikání v oboru energetiky. V roce 1994 vstoupil do ODS a z řadového člena se rychle vyšvihl na vrchol stranické hierarchie. Dva roky po vstupu jej strana nasadila do boje o senátorské křeslo. Podnikatel Topolánek postavil svoji kampaň na hesle „Rodina, vzdělání, region“ a vyhrál. Dva roky nato senátorský mandát obhájil. Jeho vítězství tehdy vyvolalo v pražské centrále ODS malé pozdvižení – na rozdíl od ostatních stranických kandidátů totiž Topolánek nedal na svůj plakát oficiální logo ODS. „Nechtěl jsem se tím distancovat od strany. Jen jsem to prostě pojal po svém,“ říká.

Možná i díky této epizodě začal být senátor médii líčen jako partajní rebel, který dokáže i tak nevídanou věc, jako vzepřít se Václavu Klausovi. Ve skutečnosti to ovšem nebylo tak horké. Až na čestnou výjimku v otázce přímé volby prezidenta se Topolánek proti Klausovu celopartajnímu názoru nikdy nepostavil. Naopak – v období opoziční smlouvy po volbách 1998 hájil mocenskou strategii tandemu Zeman-Klaus s velkým nasazením. „My tu novou normu potřebujeme, potřebujeme změnu, potřebujeme stabilitu,“ propagoval Topolánek v Českém rozhlase návrh nového volebního zákona, kterým chtěla smluvní opozice zaškrtit existenci menších politických stran. „Potřebnou normu“ ovšem krátce po schválení zrušil Ústavní soud stejně jako jiné Topolánkem rázně obhajované novoty – okleštění pravomocí prezidenta a útok na nezávislost České národní banky. Konformismus se však ostravskému „rebelovi“ vyplatil – v roce 1998 povýšil na šéfa senátorského klubu, dostal se do stínové vlády ODS jako ministr průmyslu a letos na podzim se stal místopředsedou Senátu. Asi nejviditelnějším Topolánkovým senátním počinem bylo prosazení zákona o zpřístupnění svazků StB.

Spolu s Lachnitem

Před tím, než se Topolánek vrhl do politiky, čile podnikal v oboru energetika. Ne vždy úspěšně. Krachem například skončilo angažmá jeho firmy VAE (Topolánek v ní dosud drží čtvrtinový podíl), která v Kroměříži v roce 1997 zprivatizovala rozvodný systém a vytápěla tamní sídliště. Firma se propadla do dluhů a nebyla schopna splácet dodávky kroměřížské teplárně vlastněné americkou společností Horizon Energy Development. Teplárna proto v zimě 2000 na několik dní vypnula přívod tepla čtyřem tisícům Kroměřížanů, což VAE donutilo prodat rozvody a z Kroměříže odejít.

Nicméně díky podnikání si dnešní předseda ODS vybudoval řadu důležitých kontaktů. V několika firmách se například sešel s vlivným politikem ČSSD a pozdějším Zemanovým ministrem pro místní rozvoj Petrem Lachnitem – mužem spojovaným s řadou skandálů. (Jako člen vlády působil ve firmě Alfa Horizon, kterou ovládali lidé ze severomoravské ČSSD, na jejichž účet přišel několikamilionový dar od tajemného sponzora, ze státní kasy si platil stotisícové mediální „tréninky“, jak se chovat před kamerou, a je považován za jednoho z otců podezřelého, úplatkářstvím zavánějícího projektu dálnice D47.) Topolánkovi, který v Ostravě bydlí ve stejné ulici jako Lachnit a učí s jeho ženou na báňské vysoké škole, ale exministrovy skandály nikdy příliš nevadily. „Má v sobě podobnou přímost jako já. Není to prostě takový démon, jak ho média líčí,“ hájí svého souseda Topolánek. Podobně vlídná slova má pro kolegu na oplátku i Lachnit: „Vnímám ho jako člověka, se kterým se dokážu dohodnout,“ prozradil nedávno Hospodářským novinám.

Samostatnou kapitolou Topolánkova veřejného obrazu je jeho – jak sám říká – „razantní slovník“. I tady je ovšem realita šedivější, než by se podle senátorových mediálních omluv a přiznání se k zemité mluvě mohlo zdát. Popularitu totiž Topolánkovi vynesly přesně počítáno dva výroky. Letos na podzim pochvalně prohlásil, že moravskoslezský hejtman Evžen Tošenovský je „prostě chlap s kulema“, a krátce nato vyzval ODS, aby se nechovala „jako naši političtí protivníci, jako politická prasata“. Tato více či méně trapná prohlášení překryla popularitou jeho jiné projevy, které o něm prozrazují mnohem víc. Jedním z takových dokumentů je i korespondence mezi senátorem Topolánkem a ostravským mluvčím občanské iniciativy Impuls Leo Žídkem – politickým vězněm, který za „rozvracení republiky“ v 50. letech strávil sedm let v uranových lágrech na Příbramsku. Pan Žídek před dvěma lety požádal senátora, aby se zasadil o „uskutečnění soudních přelíčení s komunisty v případech, kdy se obvinění soudům vyhýbají“. Topolánek mu odepsal:

„Vaše iniciativy a impulzy jsou elitářské, povýšené a stavějící Vás nezaslouženě do role spasitelů a politických mesiášů. V tomto smyslu necítím potřebu se s Vámi setkat.

P. S.: Nejste můj volič!“

Mirek Topolánek je ženatý, má dvě dcery a syna, manželka Pavla pracuje jako jeho asistentka. Topolánek mluví plynně anglicky, pasivně ovládá němčinu, ruštinu a polštinu.